ČBK - plenární sněm Katolické Církve v ČR
 
Oficiální stránky Plenárního sněmu Katolické církve v ČR 
Poslední zprávy o sněmu 
 
Základní dokumenty plenárního sněmu 
Sněmovní kroužky 
 
I. zasedání Plenárního sněmu 
Příprava II. zasedání Plenárního sněmu 
II. zasedání Plenárního sněmu 
 
Statistiky a analýzy 
Příspěvky ke sněmu 
Napsali o sněmu 
 
Archiv 
První zasedání 
POSELSTVÍ Z PRVNÍHO ZASEDÁNÍ PLENÁRNÍHO SNĚMU 
Všeobecné informace 
Materiály prvního zasedání 
Instrumentum Laboris 
Příspěvky z prvního zasedání 
Pondělí, 7. 7. 2003 
Úterý, 8. 7. 2003 
Středa, 9. 7. 2003 
Výstupy z tématických skupin 
Tiskové zprávy 
Sněmovní zpravodaj 
Přípravná komise Plenárního sněmu 
Sněmovní kroužky 
Sekretariát Plenárního sněmu 
Liturgie Plenárního sněmu 
Modlitba za plenární sněm 
Církevní dokumenty (koncilní a pokoncilní) 
 
Mapa stránek 
Kontakt 
 
 



 

Mons. Petr Esterka

Teprve v den zahájení sněmu se mi dostal do rukou dokument Instrumentum Laboris pro První zasedání plenárního sněmu. V uvedeném dokumentu jsem marně hledal zmínku o existenci pastorační práce pro naše krajany žijící mimo vlast. Zdá se, že biskupové si již v minulosti uvědomovali zodpovědnost za udržení a posilování víry těch, kteří z různých důvodů opouštěli své domovy a stěhovali se za živobytím hlavně do Severní Ameriky.
V druhé polovině dvacátého století jsme měli tři vlny emigrantů. Po Únoru 1948 uprchlo mnoho těch, kterým šlo nejen o ztrátu svobody, ale často i o život; ti emigrovali především do Anglie, Jižní a Severní Amerika a Austrálie. V této emigrační vlně byli také kněží. Naneštěstí jen málo z nich bylo zařazeno ke službě právě našim emigrantům katolíkům. Druhá vlna emigrantů přišla do exilu po srpnové invazi v roce 1968. Jen malé procento z nich byli praktikujícími katolíky.
Po tzv. sametové revoluci v roce 1989 přicházejí do ciziny, hlavně do USA, ale v menším počtu i do Kanady, Austrálie a některých zemí západní Evropy mladí lidé hledající možnost výdělku. Někteří se chtějí vrátit zpět do vlasti, ale množí doufají, že jim bude možné zůstat v zemi, kde pobývají dnes už vlastně ilegálně. Odhaduje se, že v Chicagu je dnes snad 10 000 (někteří hovoří až o 30 000) Čechů.
Podle Vatikánských dokumentů, především Exul familiae jsou biskupové toho kterého národa zodpovědní za poskytnutí duchovní péče pro lidi emigrující z jejich diecézí. Prakticky to znamená, že např. v Chicagu, kde je velké množství našich emigrantů by ČBK měla ustanovit kněze zodpovědného za pastorační práci mezi Čechy. Samozřejmě se tak děje po domluvě a jazyk emigrantů, ale je to také tradice, kultura, historie, které hrají významnou roli v životě těch, kteří žijí nyní v cizím prostředí.
Navrhuji zanesení článku nebo paragrafu o pastoraci českých katolíků do Závěrečného sněmovního dokumentu.
Situaci podobnou našim emigrantům mají i křesťané jiných národů na území ČR a my k tomuto musíme být dostatečně citliví, ale i praktičtí.
Bude-li zájem, mohu kontaktovat nově konsekrovaného biskupa pro vietnamské emigranty v USA a budu hledat možnosti vyslání jejich kněze do ČR. Jsem otevřen každé konstruktivní diskusi k tématu.




Zaslat reakci na tento text.